Barchet – hřejivá látka s dlouhou pamětí
Některé látky jsou spojené s luxusem. Hedvábí, samet nebo brokát okamžitě evokují slavnostní šaty, bohatství a okázalost. A potom jsou látky, které si pamatujeme především na dotek.
Barchet patří právě k nim.
Je měkký, teplý a na rubu jemně chlupatý. Možná si ho vybavíme v podobě staré košile, zimního prádla, pyžama nebo povlečení. Je to látka, která nikdy příliš neusilovala o pozornost. Měla především zahřát, vydržet a být příjemná na těle.
Přitom má za sebou historii dlouhou několik staletí.
Co je vlastně barchet?
Dnešní barchet je bavlnářská tkanina, která může být jednobarevná, pestře tkaná nebo potištěná. Tkává se v plátnové nebo keprové vazbě a jeho charakteristickým znakem je počesaný rub.
Právě počesání dává barchetu jeho typický vzhled i omak. Po utkání se povrch látky mechanicky zdrsní, čímž se z vláken vyčeše jemný vlas. Ten zadržuje vzduch a látka proto působí tepleji než hladká bavlněná tkanina.
Na líci může být barchet poměrně hladký, zatímco rub je měkký a lehce chlupatý.
A právě tady se ukazuje jeho podobnost s flanelem. Obě látky jsou měkké a hřejivé, ale barchet a flanel nejsou totéž. Mají odlišný historický původ a také se mohou lišit konstrukcí, hmotností a způsobem zpracování.
Barchet je starší, než bychom čekali
Historie barchetu sahá do středověku.
Název souvisí se staršími výrazy jako barchent, barchant nebo barchat. Etymologie je spojována se středověkou latinou a arabským výrazem barrakan. Přesný původ názvu i původní význam slova se v různých pramenech mírně liší, ale jisté je, že označení má kořeny hluboko ve středověkém textilním světě.
A také samotný materiál vypadal tehdy trochu jinak než dnešní barchet.
Ve středověku se jako barchet označovala především směsová tkanina s lněnou osnovou a bavlněným útkem. Bavlna se do střední Evropy dovážela a byla poměrně cennou surovinou. Spojení lnu a bavlny přitom mělo své praktické výhody: látka byla příjemnější a poddajnější než čistý len a díky bavlně se také lépe barvila.
Barchet tak nebyl od počátku „obyčejnou bavlněnou látkou“, jak ji známe dnes.
Bavlna jako vzácná novinka
Dnes máme bavlnu za samozřejmost. Ve středověké Evropě tomu tak rozhodně nebylo.
Bavlna se do Evropy dostávala z oblastí kolem Středozemního moře a dále přes obchodní cesty. Od 13. století různé bavlněné tkaniny pronikaly na severnější evropské trhy a během 14. století se výroba barchetu rozšířila i severně od Alp.
Pro tehdejšího tkalce byla kombinace lnu a bavlny zajímavou možností. Len byl dostupnější domácí surovinou, zatímco bavlna přinášela nové vlastnosti.
A barchet si rychle získával oblibu.
Vyráběl se v různých kvalitách a používal se na oděvy, stolní a ložní prádlo i jako podšívkový materiál. Některé druhy byly bělené, jiné barvené nebo ponechané v přírodní podobě.
Košice – město barchetu
Zajímavou kapitolu v historii barchetu najdeme poměrně blízko českých zemí – na Slovensku.
Košice se ve středověku staly významným centrem barchetářství. Podle listiny Zikmunda Lucemburského z roku 1411 získal košický cech výrobců barchetu celouherský monopol na jeho výrobu.
To je docela překvapivá skutečnost.
Dnes bychom si možná představili barchet jako domácí látku, která vznikala někde v malé dílně. Ve skutečnosti šlo ve středověku o zboží, s nímž se obchodovalo a jehož výroba byla natolik významná, že ji upravovala městská i panovnická privilegia.
Barchetářství se rozvíjelo také v dalších částech střední Evropy – například v německých zemích, Rakousku, Čechách, Slezsku a Uhrách. Významnými centry byly například Augsburg a Ulm.
Látka, která začala konkurovat lnu a vlně
Barchet měl jednu velkou výhodu: spojoval vlastnosti různých vláken.
Byl příjemnější než hrubší lněné plátno, dobře přijímal barviva a mohl být vyráběn v různých kvalitách. Postupně se tak stal konkurencí tradičních tkanin ze lnu a vlny.
V první polovině 15. století byl velmi oblíbený. Jeho výroba však nebyla levná. Byla závislá na dovážené bavlně a také na speciálních barvivech. Právě vysoké náklady nakonec přispěly k tomu, že zájem o barchet v 16. století začal klesat. Barchetářská řemesla postupně zanikala a tkalci se vraceli například k výrobě lněného nebo konopného plátna.
To je vlastně zvláštní osud: látka, která byla kdysi novinkou a úspěšně konkurovala tradičním materiálům, se sama postupně stala tradičním textilem.
Z měšťanských šatů do domácností
Barchet se v průběhu dalších staletí proměňoval.
Zatímco středověký barchet byl často směsovou tkaninou z lnu a bavlny, pozdější vývoj vedl k látce, kterou známe dnes – především k bavlněnému, počesanému materiálu.
Jeho vlastnosti ho předurčily pro praktické použití.
Byl vhodný na oděvy, které měly být pohodlné a hřejivé, na košile, domácí oděvy, spodní prádlo, ložní textilie a později také na dětské oblečení. Současné textilní zdroje uvádějí například dámské šaty, košile nebo právě oblečení pro děti.
A tak se z barchetu postupně stal materiál, který se nepojil ani tak s módou, jako spíš s každodenním pohodlím.
Proč barchet hřeje?
Odpověď je ukrytá v jeho povrchu.
Počesáním vzniká na rubu látky jemný vlas. Mezi jeho vlákny zůstává více vzduchu a právě on 8pomáhá omezovat únik tepla. Barchet proto působí tepleji a útulněji než hladké bavlněné plátno.
Jeho vlastnosti jsou přitom velmi prosté: je pevný, příjemný na omak a hřejivý.
Možná právě proto se tak dobře uchytil v domácnostech.
Je to látka, která nepotřebuje zdobnost. Její „luxus“ spočívá v tom, že je příjemná.
A používá se barchet ještě dnes?
Ano.
Jen už není zdaleka tak všudypřítomný jako v minulosti. Současná textilní terminologie ho stále vede jako samostatný druh bavlnářské tkaniny. Vyrábí se jako jednobarevný, pestře tkaný nebo potištěný a stále má typický počesaný rub. Používá se například na košile, dámské šaty nebo dětské oblečení.
V běžných obchodech se s ním dnes můžeme setkat také u pyžam, domácího oblečení nebo hřejivých košil. Jeho využití je ale ve srovnání s minulostí mnohem užší.
Možná za to může i dnešní obrovský výběr syntetických a směsových materiálů. Látky dnes dokážou být lehké, pružné, nepromokavé, rychleschnoucí nebo extrémně hřejivé.
Barchet přitom nabízí něco mnohem jednoduššího.
Je to látka, která hřeje.
Látka bez velkých gest
Na barchetu mě baví právě jeho nenápadnost.
Nemá pověst luxusního materiálu. Nepotřebuje zvláštní péči ani složité vysvětlování. Když ho vezmete do ruky, jeho vlastnosti jsou okamžitě jasné.
Měkký rub. Pevná tkanina. Trocha tepla.
A přesto se za tím obyčejným kouskem látky skrývá několik století historie – obchodní cesty, dovážená bavlna, středověká města, cechy, barvení látek i proměny módy.
Možná právě proto stojí za to se na něj občas podívat jinak.
Ne jako na „starou látku“, ale jako na malého pamětníka textilní historie.
Od středověkého barchetu s lněnou osnovou a bavlněným útkem až k dnešnímu bavlněnému materiálu s počesaným rubem se změnilo mnoho. Jedno však zůstalo stejné: touha mít kolem sebe něco měkkého a teplého, co vydrží každodenní život.
A v tom je barchet překvapivě moderní i po několika staletích.
Zdroje:
https://www.nlfnorm.cz/terminologicky-slovnik/
ww.ludovakultura.sk/polozka-encyklopedie/barchetarstvo
https://www.kosice.sk/mesto/z-historie-mesta-kosice-14-storocie
https://hls-dhs-dss.ch/de/articles/013959/
https://www.mittelalter-lexikon.de/wiki/Barchent
https://www.satysukne.cz/blog/slovnik-textilnich-pojmu/
https://magazin.de-park.cz/barchet/
Článek byl zpracován s pomocí AI.