Blog

Barchet – hřejivá látka s dlouhou pamětí Některé látky jsou spojené s luxusem. Hedvábí, samet nebo brokát okamžitě evokují slavnostní šaty, bohatství a okázalost. A potom jsou látky, které si pamatujeme především na dotek. Barchet patří právě k nim. Je měkký, teplý a na rubu jemně chlupatý. Možná si ho vybavíme v podobě staré košile, zimního prádla, pyžama nebo povlečení. Je to látka, která nikdy příliš neusilovala o pozornost. Měla především zahřát, vydržet a být příjemná na těle. Přitom má za sebou historii dlouhou několik staletí. Co je vlastně barchet? Dnešní barchet je bavlnářská tkanina, která může být jednobarevná, pestře tkaná nebo potištěná. Tkává se v plátnové nebo keprové vazbě a jeho charakteristickým znakem je počesaný rub. Právě počesání dává barchetu jeho typický vzhled i omak. Po utkání se povrch látky mechanicky zdrsní, čímž se z vláken vyčeše jemný vlas. Ten zadržuje vzduch a látka proto působí tepleji než hladká bavlněná tkanina. Na líci může být barchet poměrně hladký, zatímco rub je měkký a lehce chlupatý. A právě tady se ukazuje jeho podobnost s flanelem. Obě látky jsou měkké a hřejivé, ale barchet a flanel nejsou totéž. Mají odlišný historický původ a také se mohou lišit konstrukcí, hmotností a způsobem zpracování. Barchet je starší, než bychom čekali Historie barchetu sahá do středověku. Název souvisí se staršími výrazy jako barchent, barchant nebo barchat. Etymologie je spojována se středověkou latinou a arabským výrazem barrakan. Přesný původ názvu i původní význam slova se v různých pramenech mírně liší, ale jisté je, že označení má ko...

Voál – jemná tkanina s historií Voál je velmi lehká, jemná a částečně průsvitná tkanina. Nejčastěji se dnes setkáme s bavlněným voálem, existují však také voály z hedvábí, vlny, viskózy nebo syntetických vláken. Charakteristický je především svou jemností, vzdušností a způsobem, jakým propouští světlo. Základem voálu je plátnová vazba, tedy jedna z nejjednodušších a nejstarších textilních vazeb. Útek při ní pravidelně prochází jednou nad a jednou pod osnovní nití. U voálu se však používají velmi jemné příze a jejich struktura je důležitější než samotná vazba. Bavlněné příze bývají kvalitní, jemné a poměrně silně kroucené. Právě vysoký zákrut pomáhá vytvořit pevnější, kompaktní vlákno, které může být velmi tenké, aniž by se látka při tkaní snadno rozpadala. Výsledná tkanina má proto specifické vlastnosti. Je lehká, ale díky pevným jemným přízím nemusí působit úplně „měkce“ nebo hadrovitě. Je vzdušná, dobře splývá a propouští značné množství světla. Bavlněný voál má také typickou schopnost přijímat barvy a potisky, přičemž průsvitnost látky zůstává součástí jejího vzhledu. Odkud se vzal název? Slovo voál pochází z francouzského voile, tedy „závoj“. Stejné slovo souvisí se starofrancouzským označením pro závoj a ještě dále s latinským velum, tedy látkou, pokrývkou nebo závěsem. V angličtině je první doložené použití slova voile jako označení konkrétní tenké tkaniny datováno do roku 1889. To ovšem neznamená, že by se před rokem 1889 jemné průsvitné bavlněné látky nevyráběly. Už v 18. a zejména v 19. století byly v Evropě velmi oblíbené různé druhy jemného bavlněného mušel...

Protože každá žena chce být výjimečná a nechce na ulici potkat jinou v tom samém. Protože co zákazník či zákaznice, to jiný vkus. Protože když ušiju nový model, nikdy nevím, jak to s ním dopadne. Protože nakupuji látky nejvýše po deseti metrech, aby nabídka byla co nejrozmanitější. A taky protože šít stále to samé by mě prostě nebavilo. A na těch výrobcích by to bylo poznat. Tak proto :) P.S. U zboží, které je ještě možno vyrobit, se po doprodání objeví poznámka „na dotaz“. To znamená, že třeba tuhle látku ještě lze dokoupit.  Pak vážně stačí se jenom zeptat....

Začneme pár (desítek či set) let zpátky. Ve druhé polovině devatenáctého století, čase upnutých živůtků, širokých sukní, klobouků a slunečníků, žila v americkém Peterboro paní jménem Elizabeth Smith Millerová. Tato dáma měla plné zuby nepohodlných dlouhých sukní a jala se propagovat nový směr, čímž položila základ k revoluci v odívání. Jednou z věcí, které právě ona poprvé oblékla, byly tzv. pantaloonky - dlouhé kalhoty ušité podle tureckého vzoru. Na svou dobu to byl velice odvážný počin a paní Millerová s ním příliš neprorazila. To se podařilo až Amélii Bloomerové, po níž tato část oděvu dodnes nese své jméno. Pro ilustraci - pár dobových obrázků, pocházejících převážně z Wikipedie:       Časem se vzhled "bloomerek" hodně změnil. Dneska můžete vidět dlouhé i krátké, vysoké do pasu či bokové, zdobené mašličkami a krajkami či jednoduché volné, fantazii se meze nekladou.Tento původně secesní či viktoriánský kousek oblečení se opět dostává na výsluní a je i oblíbeným doplňkem stylu steampunk.  Na titulním obrázku můžete vidět, jak vypadají bloomerky dnes....