Voál – jemná tkanina s historií
Voál je velmi lehká, jemná a částečně průsvitná tkanina. Nejčastěji se dnes setkáme s bavlněným voálem, existují však také voály z hedvábí, vlny, viskózy nebo syntetických vláken. Charakteristický je především svou jemností, vzdušností a způsobem, jakým propouští světlo.
Základem voálu je plátnová vazba, tedy jedna z nejjednodušších a nejstarších textilních vazeb. Útek při ní pravidelně prochází jednou nad a jednou pod osnovní nití. U voálu se však používají velmi jemné příze a jejich struktura je důležitější než samotná vazba. Bavlněné příze bývají kvalitní, jemné a poměrně silně kroucené. Právě vysoký zákrut pomáhá vytvořit pevnější, kompaktní vlákno, které může být velmi tenké, aniž by se látka při tkaní snadno rozpadala.
Výsledná tkanina má proto specifické vlastnosti. Je lehká, ale díky pevným jemným přízím nemusí působit úplně „měkce“ nebo hadrovitě. Je vzdušná, dobře splývá a propouští značné množství světla. Bavlněný voál má také typickou schopnost přijímat barvy a potisky, přičemž průsvitnost látky zůstává součástí jejího vzhledu.
Odkud se vzal název?
Slovo voál pochází z francouzského voile, tedy „závoj“. Stejné slovo souvisí se starofrancouzským označením pro závoj a ještě dále s latinským velum, tedy látkou, pokrývkou nebo závěsem. V angličtině je první doložené použití slova voile jako označení konkrétní tenké tkaniny datováno do roku 1889.
To ovšem neznamená, že by se před rokem 1889 jemné průsvitné bavlněné látky nevyráběly. Už v 18. a zejména v 19. století byly v Evropě velmi oblíbené různé druhy jemného bavlněného mušelínu, batistu a dalších lehkých tkanin. Označení voile se jako samostatný název ustálilo až později. Historické prameny proto mohou označovat podobnou látku jiným názvem, přestože se svými vlastnostmi dnešnímu bavlněnému voálu blíží.
Co se z voálu původně šilo?
U raného voálu není úplně přesné tvrdit, že měl jediný původní účel. Ve druhé polovině 19. století se jemné bavlněné tkaniny tohoto typu používaly především tam, kde byla žádoucí lehkost a průsvitnost – u dámských oděvů, halenek, šatů, spodních a domácích oděvů nebo různých vrstev oděvu. Později se voál rozšířil také do bytového textilu, například na záclony a lehké závěsy.
Jeho vývoj souvisel s velkým rozvojem bavlnářství a textilní výroby v 19. století. Zdokonalování předení umožnilo vyrábět stále jemnější a přitom dostatečně pevné příze. Mechanizace předení a tkaní pak postupně zpřístupnila velmi jemné bavlněné tkaniny širšímu okruhu lidí.
Voál tak stojí někde na hranici mezi technickou jednoduchostí a velkou náročností na kvalitu materiálu. Jeho vazba je prostá – plátnová – ale vyrobit opravdu jemnou a rovnoměrnou látku vyžaduje kvalitní vlákno, jemnou přízi a přesné tkaní.
A právě v tom je voál zajímavý. Na první pohled může působit jako velmi jednoduchá látka, když se však podíváme blíž, zjistíme, že jeho lehkost a průsvitnost nejsou náhodné. Jsou výsledkem kombinace jemnosti příze, jejího zákrutu, hustoty tkaní a samotné plátnové vazby.
Zdroje:
https://vitrinelinguistique.oqlf.gouv.qc.ca/fiche-gdt/fiche/17486004/voile
https://www.merriam-webster.com/dictionary/veil
Článek byl zpracován s pomocí AI.